TŘIKRÁT SUKOT

TŘIKRÁT SUKOT

1. ÚVOD – SUKOT V RABÍNSKÉM, KARAITSKÉM A MESIÁNSKÉM JUDAISMU

Základním svatým textem, či svatými texty judaismu je Tanach: Pět knih Mojžíšových, Proroci, Spisy, neboli Tóra, Nevi'im, Chtuvim. V každém historickém období vzniká potřeba pochopení svatých textů aktualizovat, nově je vykládat a zachovávat tak jejich autenticitu. V tomto kontextu vznikají hnutí, která se ukotví jako velké historické tradice, jiná po silném nárůstu zanikají, či přetrvávají v podobě malých společenství.
            Tato práce si klade za cíl stručně charakterizovat tři vybrané přístupy ke svatému textu judaismu a načrtnout jejich východiska. Pro tento záměr jsem vybral rabínský (majorita, kterou zde zastupuje ortodoxní tradice aškenázského ritu), karaitský (minorita) a mesiánský judaismus (nové hnutí). Na svátku Sukot pak ilustruji nejen různost tradice a rituálů, ale i pojetí výkladu Tanachu.
 
 
2. SVÁTEK SUKOT

2.1 Zařazení a kontext mezi svátky ročního cyklu
Sukot je v ročním cyklu slavností Izraele posledním ze tří poutních svátků, jež mají zemědělský i historický charakter. O těchto slavnostech Izraelité putovali do Jeruzalémského chrámu, aby tak naplnili Boží pokyn shromáždění.
            Náboženský rok začíná z jara Pesachem, připomínkou vyjití Izraele z Egypta. Následuje počítání čtyřiceti devíti dnů, padesátým dnem je pak svátek Šavuot (Týdnů). To je čas putování Izraelitů pod horu Sinaj, kde Mojžíš přijal Boží naučení a Hospodin s lidem Izraele uzavřel smlouvu. O Šavuot, kdy je již sklizené obilí, začíná období obětování prvních zralých plodů, které uzavírá podzimní svátek Sukot (Stánky) – tehdy už jsou sklizeny hrozny, fíky, granátová jablka, olivy a datle. Zemědělský rok se uzavírá. Sukot předcházejí dva nezemědělské svátky: Jom Trua (Den troubení) a Jom Kipur (Den smíření) – období tzv. vysokých svátků, čas pokání a postu. Sukot je časem radosti nad sklizenou úrodou, vzpomínkou na přebývání Izraele ve stáncích v poušti, na Boží péči a zaopatření. V čase Druhého chrámu bylo o tomto svátku zvykem vylévat k oltáři pramenitou vodu a pronášet prosby za vláhu pro další zemědělské období [1].
            Mezi svátky Sukot a Pesach nalezneme ještě další dva, které již nemají své ukotvení v Tóře: Chanuku (Svátek posvěcení Chrámu) a Purim (Svátek losů).
            Je třeba poznamenat, že Izraelité ve skutečnosti na poušti nepřebývali v chýších, ale ve stanech [2]. Chýše, které jsou součástí oslav, mají kořen v původních kenaanských zvyklostech. V čase oslav vinobraní si staří kenaánci na vinicích zřizovali přístřešky sloužící k hlídání vinic. Tuto zvyklost Židé transformovali a zapojili do svého kultu [3].
2.2 Textové prameny – výchozí bod srovnání
Pokyny ke svátku Sukot nalezneme ve třetí a páté knize Mojžíšově. Zpráva v knize Nehemijáš popisuje oživení zapomenuté tradice svátku a detail týkající se tzv. čtyř druhů (viz níže).
      
Bodové shrnutí pokynů ke svátku Sukot s odkazy k pramennému textu [4]:
  1. Povinnost k radosti, neboť Hospodin žehná v opatření si živobytí (sklizeň). (Lv 23,40 a Dt 16,14)
  2. Slavit bude každý, bez výjimky. (Lv 23,42 a Dt 16,14)
  3. Svátek se koná po sklizni. Začíná patnáctého dne sedmého měsíce. (Lv 23,39 a Dt 16,13)
  4. Svátek trvá sedm dní, první den je bohoslužebné shromáždění a zákaz práce. (Lv 23,34 a Dt 16,13)
  5. Osmý den je bohoslužebné shromáždění a zákaz práce. (Lv 23,36)
  6. Ve všech osmi dnech bude vykonávána zápalná oběť Hospodinu [5]. (Lv 23,36)
  7. Je povinnost přinést ze sklizně (v míře, v jaké Hospodin žehná). (Dt 16,16)
  8. Po celých sedm dní budou přítomny čtyři druhy (arba´a minim): plody ušlechtilých stromů, palmové ratolesti, větve myrtových keřů a potočních topolů. (Lv 23,40)
  9. Sedm dní bydlet, či přebývat ve zbudovaných stáncích (sukot). (Lv 23,42)
  10. Každý sedmý Sukot se bude předčítat veřejně Boží zákon. (Dt 31,10)
1 Viz obrázek kalendářního roku (autor: Tomáš Kadlec, zdroj informací: Encyklopedie bible, Praha: Knižní klub 1997). ►
2 Srovnej: Ozeáš 12.10 (Kunetka, František, "Budeš se radovat před Hospodinem, svým Bohem", s. 61).
3 Pojem suka je v tomto významu využit například v Izajášovi 1,8: „Dcera Sijónská zůstala jako chatrč na vinici“ (tamtéž).
4 Pramenný text se nachází v příloze.
5 Podle řádu, který je obsažen v knize Numeri (29,12–29,39).
kalendar.png
 
3. RABÍNSKÝ JUDAISMUS

3.1 Stručný pohled do historie
Kořeny rabínského judaismu nalezneme v závěru období druhého chrámu v Jeruzalémě, v laickém hnutí učenců, farizeů (oddělených). Ti byli vykladači Božího zákona s odmítavým postojem k helenizaci Izraele, orientovaní na studium Tóry a z ní odvozovaný praktický život. Rabínský judaismus sám sebe chápe jako jediné legitimní dědice Mojžíšovy Tóry, jejichž kořeny leží v Tanachu. Instituci rabínského judaismu můžeme spojovat až s kodifikací Mišny, sebraných spisů rabínské literatury, výroky učenců do 2. století. Během času se k Mišně připojily její výklady a komentáře, zvané Gemara. Mišna a Gemara tvoří dohromady základní dílo stojící po boku Tanachu – Talmud [1]. Z tohoto díla vychází halacha – právně etický systém, který je kostrou rabínského judaismu dodnes [2].
 
3.2 Přístup ke svatým textům – Ústní Tóra
Základní konceptem rabínského pojetí Tóry je koncepce dvojí Tóry – psaná Tóra a ústní Tóra, které byly předány Mojžíšovi na Sinaji.
            Jedním z principů ústní Tóry je, že tvoří korekci Tóry psané. Příkladem může být text „oko za oko, zub za zub“, který v doslovném znění vyměřuje trest v hodnotě stejné újmy na straně viníka. Tradice, ústní Tóra, tento výrok přeformulovala jako „hodnotu oka za hodnotu oka“, což znamená finanční náhradu. Tato formulace je pak přijímána jako předaná Mojžíšovi na Sinaji. Tradice má tedy v rabínském judaismu zásadní formativní vliv, postavený na principu aktualizace.
 
3.3 Průběh svátku Sukot
V rabínském judaismu je Sukot rozčleněn do několika částí: sedm dní Sukot a Šmini aceret (osmý den shromáždění), vnímaný jako samostatný svátek. Devátý den, je oslavou završení ročního cyklu čtení Tóry – Simchat Tora (Radost z Tóry). Rabínský judaismus rozlišuje čas slavení svátků v Izraeli a v diaspoře, kde se každý svátek slaví o jeden den navíc.
            Suka musí splňovat parametry dané tradicí, aby mohla být považována za tzv. košer suku – rituálně způsobilou. Arabaa minim jsou důležitou součástí každodenní bohoslužby po celých sedm dní svátku. Za plod ušlechtilého stromu je určen etrog (plod cedru podobný citronu), ze tří druhů zeleně se váže „kytice“ zvaná lulav.
            Mystickou tradicí jsou tzv. Ušpizin (Hosté): Abrahám, Izák, Jákob, Josef, Mojžíš, Áron a David, kteří suku navštíví následujíc po sobě v sedmi dnech. S tímto je svázaný pokyn pozvání hostů žijících, zvláště pak těch, kteří si svou suku dopřát nemohli, aby mohli i oni naplnit pokyn sídlit ve stánku. V každodenních bohoslužbách se odráží sváteční obětní řád a kultické zvyklosti z období druhého chrámu – sedm dní se recitují zvláštní modlitby – hošanot (zachraň), svázané s každodenními úlitbami vody. Poslední den se nazývá Hošana raba a završuje tzv. období bázně, patřící k vysokým svátkům. Je zvykem celou noc studovat pátou knihu Mojžíšovu a žalmy připisované králi Davidovi. S koncem hošanot, po odložení arbaa minim, se pojí zvyk otloukání aravot, vrbových větviček.
            Následující svátek Šmini aceret je symbolem Boží lásky k Izraeli [3]. Recitují se modlitby Jizkor (památka na duše zesnulých) a Gešem (modlitba za déšť).
            Poslední částí je radostný a jásavý den Simchat Tora (Radost z Tóry). V Izraeli se slaví společně se Šmini aceret, v diaspoře den devátý. Typickým rysem svátku je hakafot – Tóra je vyjmuta ze svatostánku a v radostném ryku se s ní sedmkrát obchází synagoga. Pak přichází na řadu čtení první části Tóry v novém cyklu čtení – „Na počátku stvořil Bůh...“ S tím je spojena pocta tomu, který je vybrán k započetí čtení nového cyklu – tzv. ženich Tóry [4]. 
1 Který díky Gemaře vznikající v různých centrech existuje ve dvou verzích: Bybylonský a Jeruzalémský.
2 Sláma, Petr, Tanu rabanan: antologie rabínské literatury.
3 Lau, Jisra'el Me'ir, Praktický judaismus.
4 Lau, Jisra'el Me'ir, Praktický judaismus.
r1.jpg
r3.jpg
r2.jpg
 
4. KARAITSKÝ JUDAISMUS

4.1 Stručný pohled do historie
Karaité (hebr. kara – číst, Kra – Písmo: Tanach) se oddělili od rabínského judaismu asi v 8. století. Toto hnutí je tvořené převážně orientálními Židy. Za jeho zakladatele je někdy považován Anan ben David. V průběhu 17. a 18. století se karaité rozšířili na i na Krym a do Litvy. Dosud žijí karaitské komunity v Izraeli, Turecku a USA [1].
            Karaité se rozešli s rabínským judaismem odmítnutím konceptu dvojí Tóry – psané a ústní. Sami sebe považují za následníky saduceů – převážně židovští aristokraté a funkcionáři období druhého chrámu, kteří přijímali pouze učení vycházející z Tóry (na rozdíl od farizejů).
            Karaitský judaismus se utvářel v oblastech pod muslimskou správou. Některé způsoby karaitů tak mohou působit jako převzaté z islámu (např. způsob modlitby, zouvání obuvi v synagoze apod.). Avšak spíše jde o zvyklosti předního orientu, které formovaly jak Izraelity, tak muslimy.
 
4.2 Přístup ke svatým textům – odmítnutí Ústní Tóry
Karaitský judaismus využívá pro ukotvení svého způsobu života pouze text Tanachu. Nikoli tradici, která vznikla rozvíjením těchto základních textů. To však neznamená, že by v karaitských komunitách neexistovaly zvyklosti, jež z Tóry nevycházejí. Nejsou však kodifikovány a nikdy nemohou být součástí „Božího slova“, mají status místního zvyku.
            Karaité k výkladu Písma užívají princip: Tóru je třeba vykládat Tórou. Byli uznávanými znalci hebrejského jazyka. Karaitské pojetí se v převážné míře neodchyluje od doslovného chápání textu. Pokud je třeba vyložit problematickou část, využívá se vše relevantní, co pro ozřejmění a výklad řešené části lze na doslovné úrovni použít.
 
4.3 Průběh svátku Sukot
Karaité svátek Sukot dělí na dvě části: prvních sedm dní a shromáždění osmého dne. První a osmý den je bohoslužebné shromáždění a zákaz práce, ostatní dny jsou polosváteční, vykonává se pouze nutná práce. Suka je vnímána jako připomínka putování a naplnění Božího pokynu, arbaa minim jako materiál pro stavbu a výzdobu suky [2]. Podkladem pro takovéto pojetí je text Nehemjáše 8,15: „Vyjděte na hory, přineste větve oliv šlechtěných i planých i myrtové a palmové a jiných listnatých stromů, abyste mohli udělat stánky, jak je psáno.“ Nespecifikované plody ušlechtilých stromů vnímají obecně jako plody sklizně. Takové plody jsou rovněž součástí svátečních hostin. V suce se konají bohoslužby a komunita společně užívá svátečního času hostinou i posezením. Dnešní karaité staví jednu velkou společnou suku při kenase (synagoze), v té se konají dlouhé sváteční bohoslužby. Na shromáždění osmého dne se veřejně předčítá z Tóry. Poutní svátky pro karaity symbolizují pokyn k jednotě a bratrství [3].
1 Horyna, Břetislav – Pavlincová, Helena, (eds.), Judaismus, křesťanství, islám, heslo: Karaité, s. 126.
2 „Svátek Sukot“, in: Duvan, Jákov, Katechismus – základy karaimské víry.
3 Tamtéž.
k1.jpg
k2.jpg
Suka karaitské komunity v USA, zdroj ilustrace: http://www.karaites.org/sukkot-2011.html a  http://www.karaites.org/sukkot.html
 
5. MESIÁNSKÝ JUDAISMUS

5.1 Stručný pohled do historie
Mesiánský judaismus je proud, jenž může být vnímán jako most mezi judaismem a křesťanstvím [1]. Počátky hnutí se odehrávaly na evropském kontinentu. K jeho rozvinutí došlo v USA v 2. polovině 20. století, odkud se rozšířilo do Izraele. Od 90. let můžeme najít jeho centra i v Rusku a Nizozemí [2]. Kořeny nacházíme v 19. století mezi Židy, kteří konvertovali ke křesťanství anebo vyznávali Ježíše jako Mesiáše mimo křesťanský kult, který odmítali. Konvertité se scházeli mimo místa křesťanských bohoslužeb a utvářeli synkrezi mezi židovským a křesťanským pojetím rituálů. Významným podkladem pro takové jednání byl staletí budovaný negativní postoj církve vůči Židům. Jedna z kongregací hnutí, Izraelité nové smlouvy, byla založena Josefem Rabinovičem roku 1884 v Kišiněvě [3] (dnešní Moldavsko, tehdejší Rusko). Výraznou institucí, která se pojí s kořeny mesiánského judaismu, je Institutum Judaicum Delitzschianum, kterou založil luteránský teolog, hebraista a překladatel Nové smlouvy do hebrejštiny F. Delitzsch roku 1886 v Lipsku.
            Hnutí je dosti nejednotné. Jednotlivé sbory sdružené v kongregacích udržují svou míru nezávislosti. Jejich složení není pouze židovské, zahrnuje též spřátelené sbory, či jednotlivce z křesťanských církví, kteří se ztotožňují s teologickým pohledem mesiánů. Jde o mladé hnutí, nemá tedy jasně vyhraněnou identitu a teologické pozice. [4] Vše se vytváří na úrovni samotných sborů. Jednotícím prvkem je Tanach a evangelijní zvěst o Ježíši, který je zván Ješua Ha-mašiach. S křesťany jsou ochotni vést dialog, ale udržují si distanc.
            Za své kořeny považují jeruzalémskou církev doby před zbořením druhého chrámu, shromážděnou kolem Jakuba Staršího. V té době byla většina věřících v Ježíše Nazaretského z Židů. Následným přílivem věřících „z národů“ vznikaly debaty o nutnosti dodržování zákonů Tóry a došlo k rozštěpení, ve kterém začíná historie křesťanské církve.
 
5.2 Přístup ke svatým textům – vtělená Tóra (Ješua Ha-mašiach)
V židovském prostředí je Tóra vnímána jako zjevené slovo Boží ve formě psaného textu. Mesiánští židé rozvíjí tento způsob uvažování – Ješuu Ha-mašiach vnímají jako vtělené slovo Boží. Skrze Ješuu tak vyjevuje Bůh obsah Tóry činem, který je hodný následování. Zároveň je v mesiánské teologii silně ukotvena apokalyptika, reflektující tíži doby před zbořením Jeruzalémského chrámu, a systém obětí přenáší na jednu oběť – Ješuu Ha-mašiach. Ten po svém ukřižování vstal z mrtvých a stal se tak prvním plodem konce času – očekávaného zmrtvýchvstání Božího lidu. Tento moment je také zapojen do svátku Sukot, který je oslavou sklizně a koncem jednoho zemědělského cyklu, který dojde obnovení v cyklu dalším.
            V mesiánském pojetí zákona je kladen velký důraz na vnitřní smysl, který Ješua zjevuje. Vztah k ritu je pojímán na základě miluj bližního svého, jako sám sebe a na zákon nezapomínej (dbej), nikoli naopak.
 
5.3 Průběh svátku Sukot
Mesiánští židé sice nevytvářejí závazná pravidla pro oslavy Sukot, krom pokynů v Tóře, avšak jsou velmi plodní v budování teologie svátku.  Z rabínské tradice čerpají nejen zvykosloví.
            První a osmý den svátku je bohoslužebné shromáždění. Každá rodina se snaží postavit suku a v ní trávit čas s rodinou a přáteli. Některá shromáždění se s pokyny svátku vypořádají skrze Sukkot camping, stanování v přírodě, protkané sdílením a bohoslužbami [5].
            Důraz je o Sukot kladen na radost z Boží blízkosti, jejímž garantem je Ješua skrze Ducha svatého – neboť právě Boží blízkost provázela putování Izraelitů pouští. Tóra, tentokrát nikoli jako text, ale „živé slovo“, které přebývá mezi svými vyvolenými. Sukot je tak příležitostí připomenout si Boží věrnost Izraeli na poušti a v Mesiáši, který vstal z mrtvých [6]. Sukot, jako čas sklizně, je velkým symbolem „duchovních žní“, které uzavře navrátivší se Ješua Ha-mašiach, jako král [7].
1 Grammatica, Alvaro, Mesiánští Židé: snaha o jednotu. Zacelení pradávné trhliny.
2 Petlachová, Jana, K teologii mesiánských židů.
3 Michael, Boaz, The First Messianic Haggadah.
4 Tamtéž.
5 Viz.: http://www.kolhamashiach.org/sukkot-schedule.html.
6 Biblical Holidays Messianic Jews Celebrate (online).
7 Cohen, Peter, The Feast of Tabernacles (Sukkot).
 
m1.jpg
m2.jpg
1 Suka mesiánského společenství Olivovník, zdroj ilustrace: https://www.olivetreemessianic.org/sukkot---feast-of-tabernacles.html
2 Zapalování šabatových svící v suce, která se nachází tělocvičně. Sbor hlásící se k hnutí Hebrejské kořeny, zdroj ilustrace: http://curtis.loftinnc.com/2012d.htm
 
6. ZÁVĚR

Různorodost, kterou jsme si velmi stručně představili, nám může ilustrovat vrstevnatost judaismu – neboť tento pojem je velmi často spjat pouze s  judaismem rabínským. Cílem této práce je poskytnout možnost poznat blíže onen domnělý monolit.
 
PŘÍLOHA
 
Tanach, pokyny ke svátku Sukot:

Leviticus 23
34 „Mluv k Izraelcům: Od patnáctého dne téhož sedmého měsíce budou po sedm dní Hospodinovy slavnosti stánků. 35 Prvního dne bude bohoslužebné shromáždění; nebudete konat žádnou všední práci. 36 Po sedm dní budete přinášet Hospodinu ohnivou oběť, osmého dne budete mít bohoslužebné shromáždění a přinesete ohnivou oběť Hospodinu. To je slavnostní shromáždění, nebudete konat žádnou všední práci. (...) 39 Nuže, patnáctého dne sedmého měsíce, když sklidíte zemskou úrodu, budete po sedm dnů slavit slavnost Hospodinovu. (...) 40 Prvého dne si vezmete plody ušlechtilých stromů, palmové ratolesti, větve myrtových keřů a potočních topolů a sedm dní se budete radovat před Hospodinem, svým Bohem. (...) 42 Sedm dní budete bydlet ve stáncích; všichni domorodci v Izraeli budou bydlet ve stáncích, 43 aby všechna vaše pokolení věděla, že jsem přechovával Izraelce ve stáncích, když jsem je vyvedl z egyptské země.

Deuteronomium 16
13 Slavnost stánků budeš slavit po sedm dní, až shromáždíš úrodu ze svého humna a lisu. 14 Při své slavnosti se budeš radovat ty i tvůj syn a tvá dcera, tvůj otrok a tvá otrokyně, lévijec i bezdomovec, sirotek a vdova, kteří žijí v tvých branách. 15 (...) Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná na veškeré tvé úrodě a při všem, co budeš dělat. Oddej se proto radosti. 16 Každý z vás, kdo je mužského pohlaví, se ukáže třikrát v roce před tváří Hospodina, tvého Boha, na místě, které on vyvolí: při slavnosti nekvašených chlebů, při slavnosti týdnů a při slavnosti stánků. A neukáže se před Hospodinovou tváří s prázdnou. 17 Každý přinese, co může dát, podle požehnání Hospodina, tvého Boha, které ti udělil.

Deuteronomium 31

10 Mojžíš jim přikázal: „Každého sedmého roku, v roce určeném k promíjení dluhu, o slavnosti stánků, 11 až přijde celý Izrael, aby se ukázal před tváří Hospodina, tvého Boha, na místě, které vyvolí, budeš předčítat tento zákon před celým Izraelem, aby jej slyšeli. 12 Shromáždi lid, muže i ženy a děti i hosta, který žije v tvých branách, aby slyšeli a učili se bát Hospodina, vašeho Boha, a bedlivě dodržovali všechna slova tohoto zákona. (Dt 31)

Nehemiáš 8
14 Našli totiž zapsáno v Zákoně, jejž Hospodin vydal skrze Mojžíše, že Izraelci mají při slavnosti v sedmém měsíci sídlit ve stáncích 15 a vyhlásit a rozhlásit ve všech svých městech a v Jeruzalémě: „Vyjděte na hory, přineste větve oliv šlechtěných i planých i myrtové a pal-mové a jiných listnatých stromů, abyste mohli udělat stánky, jak je psáno.“ 16 Lid vyšel, přinesli větve a udělali stánky, každý na své střeše nebo na dvorku i na nádvořích Božího domu, na prostranství u Vodní brány a na prostranství u Efrajimovy brány. 17 Celé shromáždění těch, kdo se vrátili ze zajetí, si udělalo stánky a sídlili v nich, což Izraelci nedělali od dob Jozua, syna Núnova, až do onoho dne. Byla z toho převeliká radost. 18 Z knihy Božího zákona se četlo den co den, od prvního až do posledního dne. Po sedm dní slavili slavnost. Osmého dne bylo slavnostní shromáždění, jak je ustanoveno.
 
LITERATURA
 
Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih): český ekumenický překlad, Praha: Česká biblická společnost 1985.
Encyklopedie bible, Praha: Knižní klub 1997.
Horyna, Břetislav – Pavlincová, Helena, (eds.), Judaismus, křesťanství, islám, Olomouc: Nakladatelství Olomouc 2003.
Kunetka, František, "Budeš se radovat před Hospodinem, svým Bohem" (DT 16,11): židovský rok a jeho svátky, Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého 1998.
Lau, Jisra'el Me'ir, Praktický judaismus, Praha: P3K 2012.
Newman, Ja'akov – Sivan, Gavri'el, Judaismus od A do Z: slovník pojmů a termínů, (Judaika), Praha: Sefer 1998.
Stern, Marc, Svátky v životě Židů: vzpomínání, slavení, vyprávění, (Světová náboženství (Vyšehrad), Praha: Vyšehrad 2002.
Sláma, Petr, Tanu rabanan: antologie rabínské literatury, (Světová náboženství (Vyšehrad), Praha: Vyšehrad 2010.
 

Grammatica, Alvaro, „Mesiánští Židé: snaha o jednotu. Zacelení pradávné trhliny“ (online), in: Teologické texty (1/2013), dostupné online na
http://www.teologicketexty.cz/casopis/2013-1/Mesiansti-Zide-snaha-o-jednotu-Zaceleni-pradavne-trhliny.html.

Hanušová, Šárka – Štěpánková, Veronika – Seidlová, Barbora – Raus, Karel – Fritscheová, Aneta, “Karaimové v Litvě”, Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze 2013, dostupné online na
http://www.hks.re/wiki/doku.php?id=karaimove_v_litve.

Petlachová, Jana, “K teologii mesiánských židů”, in: Sacra (2/1999): s. 177-184, dostupné online na
https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/124895/2_Religio_7-1999-2_6.pdf?sequence=1

Wittwarová, Michaela, “Mesiánský judaismus ve srovnání s křesťanstvím a rabínským judaismem”, Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni 2013, dostupné online na
https://otik.uk.zcu.cz/xmlui/bitstream/handle/11025/8223/BP_Wittwarova_2013.pdf?sequence=1&isAllowed=y.

„Biblical Holidays Messianic Jews Celebrate“ (online), Jewishvoice.org, pub. 24. 2. 2014, cit. prosinec 2017, dostupné online na
https://www.jewishvoice.org/biblical-holidays-messianic-jews-celebrate.

Cohen, Peter, „The Feast of Tabernacles (Sukkot)“ (online), Messianicgoodnews.org, pub. 4. 10. 2012, cit. prosinec 2017, dostupné online na
http://www.messianicgoodnews.org/the-feast-of-tabernacles-sukkot/.

Michael, Boaz, The First Messianic Haggadah (online), pub. červen 2014, cit prosinec 2017, dostupné online na
https://vineofdavid.org/discover/passover/the-first-messianic-haggadah.html.

„Section 9: Chag HaSukkot“, in: Mikdash Me’at (online), Karaites.org,  cit. prosinec 2017, dostupné online na
http://www.karaites.org/uploads/7/4/1/3/7413835/mikdash_meat_section_9_chag_hasukkot.pdf.

„Svátek Sukot“ (online), in: Duvan, Jákov, Katechismus – základy karaimské víry, Petrohrad 1890 (přeložil a upravil Nissim Valko), cit. prosinec 2017, dostupné online na
http://www.karaimskykatechizmus.estranky.cz/clanky/37.-svatek-sukot.html.

„Sukkot: Feast of Tabernacles“ (online), Jewsforjesus.org, cit. prosinec 2017, dostupné online na
https://jewsforjesus.org/jewish-resources/community/jewish-holidays/sukkot-the-feast-of-tabernacles/.

Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Mesiánský judaismus (online), Wikipedia.org, cit. 12. 12. 2017, dostupné online na
https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mesi%C3%A1nsk%C3%BD_judaismus&oldid=15427300/.
vytvořeno 12. 12. 2017, vloženo 12. 4. 2018, aktualizováno 7. 8. 2018
30.08.2018 18:26:52
thomaso.didymos
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one