Že by mne rozkradli
že by mne rozervali

Les, stávající ochránce
Cesta, nekonečný zachránce
Trabant, pryskyřice křehká
Společnost, nálada lehká
Cíl, vrcholek to čertí
Noc, na bedra se bortí

Všude jsem byl
a všechno znám.
Tady jsem plul,
spal tu i tam.

Hnedle co porodí voda
v pádu a pěně
svou něhu, mlhu
bouření skládá se
z rosení
jak plátky
polevy dortu
který pak vzduchem
snězen bude
jen mrholení
jen políbení zbude
a pak nic
Jen klidná zpěněná
řeka dál životem teče
tělo si brousí o dno

To v TV
si v prériích
kyne rukou Vinetou

Upletl jsem si košík proutěný
a v něj se směnil.
Síla, co ve mne vykvetla,
tou se košík po celou dobu plnil.

Uchopíš se
Uchopíš se do rukou
sám sebe

Touha po citu bytí.
Touha po citu, pocitu.

V posteli pluji,
duchna je mi mořem.
Čas jen tak odhaduji
a spánek je bludný kořen.

Nechat proudit ranní vánek
malým uchem velké jehly

Chceme poznat novou víru,
která snad vlahou rosou,
duhovým deštěm opojnosti bude.

Kočka
ta malá, flekatá
drápky osetá
chlupatá
kontaktní čočka

V lese...
V lesním porostu...
V podrostu porostu...
Skýtá se borůvčí
les v lese
Pavučiny
vytváří opar
mlžný opar lesa
borůvčí
Stálý přízemní opar
držící se úponky
V lese...
V lesním porostu...
V podrostu porostu...
Borůvčí
les sám
v lese...

až křídla se ti
zkříží

Chci být tvůj iluzionista
bez kouzel.

Stín pohltí svého tvůrce
Vrhače co jej vrhá
Až ztmavne jak smůla co hoří
až pln, syt bude a dýmit
do očí s odrazem vraha

Ani mne tak nezajímá tvé studium,
to je tvá věc...
Ani mne tak nezajímá tvá všetečná mluva,
to je tvá věc...

Bývaly dvě chaloupky,
mezi nimi les.
Hustý, temný, hluboký.
Ni žádný v něm hles.

Tuplák to je slast
– chmel, slad, hmm...
Jeden lok pro vlast