Prvotiny Siónu

V křesťanském světě se věřící svěcením Šabatu obecně vzato stával heretikem, odpadlíkem. Dopouštěl se tzv. judaizace, která narušovala čistotu oddělených světů křesťanství a judaismu. Ve světě judaismu se věřícímu stane totéž, pokud vyzná Ježíše jako Mesiáše. Nová náboženská hnutí 20. století, která vyznávají Ježíše Krista jako Ješuu ha-Mašiach, jsou charakteristická svým odklonem od tradičního křesťanského chápání Ježíše a novozákonních spisů a příklonem k židovské tradici. Je jim společný milenialistický pohled na svět, který byl znovu promýšlen v 19. století. Co myslím onou židovskou tradicí? Svátky, životosprávu, důraz na hebrejštinu, zaslíbení Božímu lidu apod. Jde o biblické otázky, jejichž řešení se v křesťanském i židovském světě mění v průběhu času. Z hlediska judaismu by to byl zvláště Talmud, který charakterizuje židovskou tradici, z hlediska křesťanství by to byla myšlenka církve, jakožto nového Božího lidu a s ní spojená teologie náhrady (substituční teologie). Jedním z takových hnutí je mesiánský judaismus, níže reprezentovaný organizací First Fruits of Zion (Prvotiny Siónu, dále jen FFOZ).

Název této organizace, potažmo komunity, vychází z veršů knihy Izajáš, ve kterých je vylíčena vize obnovy židovského národa a jeho náboženského centra v Jeruzalémě. [1] Založil ji roku 1992 Michael Boaz v USA. Dnes sídlí v Jeruzalémě a nachází své předchůdce v idejích společenství, které v minulosti budovali v Izraeli například Abram Poljak [2] nebo Pauline Roseová. [3] FFOZ se prezentuje jako "duchovní úřad" (ministry), který přispívá k naplňování Izajášova proroctví o Sijónu. [4] Boaz začínal jako šiřitel bulletinů s texty osvětlujícími hnutí mesiánského judaismu. Na to navázal myšlenkou vytvořit studijní strukturu, která bude schopná vyučovat a tím šířit poselství: "Specializujeme se na studium a výuku Písma z jeho historického, jazykového a kulturního kontextu s využitím nejnovějších poznatků, starověkých židovských pramenů a mimobiblické literatury." První pokus po roce zanikl pro nedostatek lidí a kapitálu. Dalším pokusem bylo šířit učení mediálně. Z počátku pomocí výukových programů na VHS. Opět se však nepodařilo vytvořit dost silné hnutí a mnohá léta FFOZ strávila spíš kumulací a vytvářením studijního materiálu. V současnosti, s postupujícím rozvojem internetu, zakládá Boazova FFOZ malé studijní skupinky (misijní stanice) po celém světě díky online technologiím (např. study room). Základem je práce s multimediálními výukovými bloky, zaměřenými na studium novozákonních textů a poselství z židovského pohledu.

FFOZ klade důraz na naplňující se proroctví (např. vznik Státu Izrael) a vědomí konce času. Jak uvádí na svém webu, snaží se očistit Ježíše Krista, tedy Ješuu ha-Mašiach, "od mylných představ a falešných obvinění, které ho držely od jeho vlastního lidu. Věříme, že jeho poselství poskytuje klíče, které přinesou konečné vykoupení z exilu – obnovení Izraele a celého světa". Inspirátorem pro takové úsilí je například výše zmíněné Institutum Judaicum Delitzschianum, [5] které připravovalo misionáře na působení mezi Židy a kde působily osobnosti jako J. C. Lichtenstein, P. P. Levertoff nebo A. Poljak. Ty považuje za své ideové předchůdce, tzv. "průkopníky mesiánského judaismu" (Messianic Jewish pioneers).

V současnosti FFOZ vydává knihy, ebooky, časopisy, studijní programy, audio a audiovizuální zdroje, prezentuje myšlenky prostřednictvím seminářů, konferencí a třeba i naučných zájezdů do Izraele. Základem je výukový program Torah Club, který slouží ke studiu Tóry a návazné literatury z židovského pohledu (teologie, exegeze). Dalším multimediálním blokem je Vine of David, který se zaměřuje na prezentaci a výuku historie hnutí mesiánského judaismu a seznámení s jeho průkopníky, což má za cíl prohloubit vědomí kontinuity mesiánského judaismu. Blok HaYesod je "používán jednotlivci a kongregačními vůdci, aby odhalil Ježíšovo židovství a židovský základ křesťanství". Činností mezi Židy se snaží ukázat, že přijetí učení Ježíše z Nazareta není odklonem od judaismu, ale jeho vyvrcholením a mezi křesťany pak rozšířit vědomí, že zachovávání Tóry či respekt k ní není odklonem od křesťanství.

[1] "Ti z Judova domu, kteří vyváznou a zůstanou, opět se zakoření a vydají ovoce. Z Jeruzaléma vyjdepozůstatek lidu a z hory Sijónu ti, kdo vyvázli. Horlivost Hospodina zástupů to učiní" (Iz 37:31–32).

[2] Abram Poljak (1900 Ukrajina – 1963 Švýcarsko): Hudební virtuos a autor knih Kříž uvnitř Davidovy hvězdy, Mezi člověkem a Bohem a dalších spisů o židovsko-křesťanské komunitě. V letech 1927–1928 strávil tři semestry na Institutum Judaicum Delitzschianum. Roku 1935 založil Židokřesťanskou unii. V roce 1947 založil malou židovsko-křesťanskou komunitu v Palestině a v roce 1951 společenství Království bratří Ježíše Krista (původně Království židokřesťanského bratrství).

[3] Pauline Roseová / Lady of Mount Zion (1898 – 1973): Průkopnice hnutí mesiánského judaismu v Izraeli. Založila první kongregaci mesiánského judaismu v Jeruzalémě. Napsala knihy Obléhání Jeruzaléma a Okno na horu Sijón, ve které vypráví o svých zkušenostech z války za nezávislost a z šestidenní války.

[4] "Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: 'Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.' Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma" (Iz 2:3).

[5] Dnes je institut obnovený při evangelické teologické fakultě v Münsteru. Jeho zaměřením však již není příprava misionářů, ale judaistika jako vědní obor.

IDENTITA

Jakým způsobem FFOZ konstruuje svou identitu mesiánského judaismu? Jak bylo zmíněno, duchovní inspirací hnutí je Izajášovo proroctví, které je interpretováno tak, že "v hnutí mesiánského judaismu jsou všichni, Židé i Nežidé, prvním plodem těch, kteří vzhlížejí k Sijónu, aby se vyučili cestám Božím, chodili po Jeho starodávných stezkách a zachovávali Jeho Tóru". Stane-li se člověk učedníkem Ješuy, "učí se Božím cestám, chodí po Jeho stezkách a přijímá Jeho Tóru", stává se "jedním z prvních plodů Sijónu". [6] Z těchto plodů pak vzniká síť vůdců, která kopíruje strukturu Mojžíšova tažení do země zaslíbené: "Pravým vůdcem tohoto hnutí je Dobrý pastýř Ješua, který nás vede do svého království. Přesto potřebujeme vůdce, jak se praví v Tóře: 'Vyhlédni si pak ze všeho lidu schopné muže, kteří se bojí Boha, milují pravdu a nenávidí úplatek. Dosaď je nad nimi za správce nad tisíci, sty, padesáti a deseti (Exodus 18:21)'".

Základními pilíři FFOZ jsou (1) obnovení konceptu židovského chápání Ježíše jako Mesiáše, v návaznosti pak (2) obnova evangelia,(3) Tóry a (4) náprava obrazu Izraele mezi následovníky Ježíše jakožto Božího lidu (odstranění teologie náhrady a antisemitismu).

V rámci multimediálního bloku Vine of David je prezentován základní rámec mesiánského judaismu, identity židovských věřících:

Mesiánští Židé praktikují judaismus jako následovníci Ješuy (Ježíše) z Nazareta. Pevně se drží svého jedinečného povolání a identity jakožto Židé, plně patřící k židovské komunitě. Na základě oddanosti vůči Ješuovi a závazku k autentickému židovskému životu slouží mesiánští Židé jako přirozený most, který propojuje věřící mezi národy s potomky Abrahama, Izáka a Jákoba.

Jak již bylo zmíněno, hnacím motorem jsou "důkazy" naplňovaných proroctví o Sijónu, symbolu židovského národa. [7] První plody jsou tak první žní (židovských) věřících. Na svém webu píší:

Začali jsme vidět první plody obou těchto proroctví o Sijónu. Viděli jsme, jak byl židovský národ znovu vysazen v zemi a znovu osídlil Jeruzalém. Moderní stát Izrael lze právem nazvat prvním ovocem Sijónu, jak je popsáno v Izajášovi 37:31–32. Našli jsme také lidi ze všech národů, kteří se obracejí k Tóře a snaží se naučit se způsoby Tóry a kráčet jejími starodávnými cestami jako součást jejich víry v Mesiáše. Dnešní křesťané z pohanů, kteří se obracejí k Tóře, by mohli být právem označeni za první plody Sijónu, jak je popsáno v Izajášovi 2:2–3.

To, aby se mohli jak Židé, tak pohané obracet k Mesiáši, vyžaduje určitou snahu překonat staletími usazené představy o vztahu novozákonních spisů a Tóry. Snad žádná novozákonní postava, vyjma Ježíše, není jistou součástí debat, zabývajících se tímto vztahem, než Pavel z Tarsu. Téměř kdykoli, kdy vyvstane téma Kristus (Ježíš) a Zákon, bude poblíž teolog novozákonních spisů Pavel. Autor nejstarších a nejpočetněji zastoupených dochovaných spisů Nového zákona. Pavel tak do velké míry určuje a strukturuje novozákonní zvěst.

Tradiční křesťané vidí v Pavlovi převážně základ emancipace křesťanství [8] od judaismu, mesiánské hnutí FFOZ zas mistrného farizeje, který toto nikdy neměl v úmyslu. Důsledky takového pojetí jsou známé – celá historie křesťanství. Takového Pavla odmítá Ryan Lambert, mesiánský rabín a ředitel vnějších vztahů a komunikace v FFOZ. Zvláště pak odmítá omezené vnímání Pavla jakožto křesťana, potažmo novozákonní spisy jakožto křesťanské:

Ve standardním křesťanském myšlení se "Žid Šaul" stal "křesťanem Pavlem". Pavel "konvertoval" z judaismu ke křesťanství. Jednou jsem mluvil s pastorem jednoho velkého křesťanského sboru, který věděl, že jsem Žid a zeptal se mě: "Kdy jste konvertoval?" Jinými slovy, chtěl vědět, kdy jsem opustil synagogu a vstoupil do kostela.

Koneckonců, to se stalos Pavlem, a to je to, co se stane, když Židé přijmou spasení, ne? Nemyslím si, že je to Pavlova vize. Pavel byl "povolán", aby hlásal Ješuu jako Mesiáše, Mistra [Rabína] a Krále. Nekonvertoval k novému náboženství.

Základem identity FFOZ tak je etnicita, vazba na židovský národ a řekněme nové konverzní paradigma v přístupu k textu Bible. Obecně vzato se v křesťanství uplatňuje princip důrazu na Nový zákon – Starý zákon je vykládán Novým. Mesiánský judaismus, zde FFOZ, pak přichází s obráceným principem – Starý zákon nelze vykládat Novým, ale Nový je důležité vykládat Starým. Níže si tento způsob ukážeme na příkladu svátku Šabat.

Od takto pojaté identity, která je vázaná na etnicitu, se pak odvíjí i pozice nežidovské části komunity. I zde tedy dochází k přepólování vztahů, jak je známe z křesťanství. Dominantní postavení zde má velmi často Nežid a Žid se jakoby připojuje ke způsobu víry. Zrušením teologie náhrady se však Nežidé dostávají až do opačné pozice, než bylo po staletí zvykem. Dominantní postavení má Žid a Nežid se přizpůsobuje jeho způsobu víry. Pro obojí platí deklarovaná rovnost v Kristu, potažmo v Mesiáši. Ale na židovský způsob…

[6] "Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: 'Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.' Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma" (Iz 2:3).

[7] Židovský lid je nejen v prorockých knihách Bible někdy nazýván dcerou sijónskou (např. 2 Kr 19:21, Ž 9:14, Iz 62:11, 1:8, Jr 4:31, Pl 2:1, Mi 1:13).

[8] "Byl to Pavel, který mladé křesťanství emancipoval od synagogy a vložil tak výrazné myšlenky do středu křesťanské zvěsti, že jí tím otevřel cestu do řeckého a římského světa a potencionálně ji učinil schopnou oslovovat nejrůznější národy, kultury a staletí" (Tomáš Halík, Oslovit Zachea, Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2012, 281–282).

VZTAH K RABÍNSKÉMU JUDAISMU

Výchozím bodem argumentace FFOZ je Bible. Dalším pramenem jsou talmudické disputace rabínského judaismu, neboť své kořeny nalézá ve farizejském hnutí, které stálo u zrodu rabínského judaismu. Podle FFOZ bylo Ježíšovi toto hnutí pro své vidění světa blízké (např. víra ve zmrtvýchvstání), [9] ač trpělo nešvary, které kritizoval. Zásadní novozákonní postava Pavel z Tarsu byl podle Skutků apoštolských farizeus, syn farizeje. [10]

FFOZ vnímá Ježíše jako halachickou autoritu. [11] Ač jde o anachronismus, jeho učení vnímá jako halachu, autoritativní interpretaci mojžíšského zákona. Jde o tvůrčí způsob, jak vytvořit sepětí s tradicí a najít své místo v kořenech rabínského judaismu. Příkladem může být Sternův výklad k Ježíšovu kázání na hoře:

Mistr následně přesně vysvětlil, co měl na mysli Kázáním na hoře (Matouš 5-7). Přijímá známé přikázání, jako je "nezabiješ" nebo "nezcizoložíš" a odhaluje nejhlubší morální a etické jádro přikázání. Uvádí konkrétní příklady zvnitřněním zákazu vraždy zákazem hněvu, pomluvy a urážky. Zvnitřňuje zákaz cizoložství zákazem chtíče. Zvnitřňuje posvátnost manželství zákazem rozvodu kvůli novému manželství. Zvnitřňuje zákaz zneužívání Božího jména zákazem přísahy. Každý plot kolem původního přikázání zvyšuje standard spravedlnosti, činí jej dokonce vyšším než normální farizejská praxe.

Důležitým bodem výše citované ukázky je výraz plot. Halacha je rámována právě tímto obrazem – plot kolem Tóry, který staví moudří. [12] Tzn. je založena na autoritativním výkladu (zákonů) Tóry rabíny, což je také základní rámec rabínského judaismu. Do stejného kontextu FFOZ staví Ježíše na základě jeho titulu rabi, kterým je oslovován v evangeliích. Tento rabín má pak autoritu a nejzásadnější příspěvky k oplocování Tóry, neboť je Božím – Mesiášem.

FFOZ se pohybují v širší rovině témat, nikoli jen v analýze modloslužby, a snaží se zhodnotit možné kontexty, nikoli jen doslovnost kanonického textu. Téma farizejství tak probarvují a balancují, aby bylo zřejmé, že evangelia je možné chápat jako židovské dědictví. Jedním z předpokladů je vybalancování vztahu Ježíše a farizejů. Příkladem může být opět polemika s jejich zatracováním v evangeliích. Je již zřejmé, že jde o protipól Natsarim, tak jak jsme si již ukázali výše.

[L]idé často úplně ignorují nebo zavrhují pasáže, které farizeje prezentují v pozitivním světle. Evangelia poskytují pozitivní i negativní zobrazení farizeů. Předpokládají také kulturní prostředí, které si farizeů váží, a tato skutečnost by měla zmírnit a kontextualizovat kritiku namířenou proti nim. Bez tohoto kulturního kontextu a s teologickým konstruktem, který ničí tradiční judaismus, některým lidem chybí to, co je zřejmé.

[…] Proto by nás nemělo překvapovat, že mnoho farizeů Ješuu přijalo. To zahrnuje Nikodéma, který připustil, že Ješua přišel od Boha (Jan 3: 2), a postavil se za něj před jinými vůdci (Jan 7:50–52). Gamaliel se podobně postavil za věřící v Radě (Skutky 5:34–39).

Mnoho učedníků mezi farizeji si zachovalo svoji farizejskou totožnost i poté, co se stali věřícími (Skutky 15: 5). A to včetně Pavla (Skutky 23:6, 26:5, Filipským 3:5).

Tyto příspěvky mohou posloužit k tomu, abychom pochopili rozdílnost přístupu k rabínské tradici, který je jednou za základních kamenů identity těchto komunit. Je zjevné, že FFOZ se snaží svou otevřeností a kontextuální argumentací ukázat svou identitu jakožto židovskou a zapojit jí do historie judaismu.

Zmínil jsem se o důležitosti interpretace Pavla z Tarsu v rámci FFOZ. Znamená to, v jakém ideovém rámci bude vykládán – z jaké pozice bude pochopen nebo čemu (či komu) bude jeho teologické dílo sloužit. Pavel, který nezažil působení Ježíše Nazaretského, se stal jeho stoupencem po svém mystickém (extatickém) zážitku vidění Ježíše, který jej volal do služby. [13] Podnícen tímto prožitkem začal své působení jakožto šiřitel Kristovy spásné zvěsti. V Pavlových listech nenajdeme, až na dvě výjimky, odvolání se na Ježíšovy výroky. Pavel byl mocným šiřitelem svého pochopení evangelijní zvěsti a zároveň velkým obráncem svého pojetí Ježíše Nazaretského jakožto Krista (Mesiáše) v množině dalších teologů či vykladačů v časech rané církve. Dodejme, že byl úspěšným, neboť autorství více jak poloviny kanonických novozákonních spisů patří právě jemu.

Z pohledu FFOZ nemusí být problémem negativního postoje judaismu k novozákonním spisům nutně Ježíš, ale spíše interpretace Pavla z Tarsu. Problém přijetí evangelijní zvěsti netkví v novozákonních spisech, ale v jejich křesťanské interpretaci, jak zdůrazňuje Ryan Lambert, ředitel FFOZ pro styk s křesťanskými církvemi:

V běžném myšlení Židů, na obecné úrovni, je Ježíš v pořádku, skutečným nepřítelem je Pavel. To neznamená, že židovské společenství miluje Ježíše. Zdaleka ne. Ale na jisté úrovni je v židovském společenství poměrně dobře známo, že Ježíš byl věrný Žid, který praktikoval judaismus. Obecně řečeno, židovské společenství odmítlo Ježíšova mesiášská tvrzení. Tvrzení, že je Mesiáš, není ta nejhorší věc, kterou může Žid udělat. Měli jsme mnoho falešných mesiášů. V mysli židovského společenství (pro ty, kteří se do tohoto tématu pustili) je to však Pavel, který je opravdovým nepřítelem. Pavel je považován za toho, kdo začal to nové náboženství nazývané křesťanství, které je oddělené a odvozené od judaismu. Je to Pavel, sebe-nenávistný Žid, který, jak se zdá, si hnusí jak Tóru, tak judaismus. Samozřejmě, nevěřím tomu, že by tohle bylo pravdivé. Ale věřím, že takto mnozí z židovského společenství Pavla vnímají. Tyto předsudky jsou důležité pro naše porozumění, když promýšlíme a obnovujeme Pavlův obraz.

FFOZ tak formulují překážky v zapojení se do židovského světa, které se snaží překonat reinterpretací Nového zákona. Zároveň je však jasné, že prolomení těchto překážek souvisí nejenom s budováním reálné [14] židovské identity mesiánského judaismu, ale i s evangelizací Židů.

[9] "Saduceové totiž říkají, že není zmrtvýchvstání a že nejsou andělé a duchové, kdežto farizeové vyznávají obojí" (Sk 23:8).

PRAMENY

Články (Michael Boaz, Aaron Eby, D. Thomas Lancaster, Toby Janicki, Ryan Lambert ) a studijní materiál webu FFOZ.

David H. Stern, Messianic Judaism: A Modern Movement with an Ancient Past: A Revision of Messianic Jewish Manifesto, Jerusalem: Jewish New Testament Publications 2007.

Toby Janicki, God-Fearers: Gentiles and the God of Israel, Littleton: First Fruits of Zion 2012.

D. Thomas Lancaster, From Sabbath to Sabbath, Littleton: First Fruits of Zion 2016.

Článek je redigovanou částí bakalářské práce Diskuse o zachovávání Šabatu v současných mesiánských hnutích: Srovnání argumentace mesiánského judaismu na příkladu First Fruits of Zion a hnutí hebrejských kořenů na příkladu Natsarim z roku 2021.

aktualizováno 2. 10. 2024