Kopáči

Chceme poznat novou víru,
která snad vlahou rosou,
duhovým deštěm opojnosti bude.

Však vykopeme snad jen
kmen s korunou; z kořenů.

Pak uschne...

A nám stále unikají
kořínky života.
Úponky po vláze dennosti.
To co jsme přetrhali,
co s ochotou zasypem.

Až pomazlíme se s velikostí
kmene, pokocháme se v obětí
suchého špalku, až kůrou tvář
si poraníme, pak popel si nasypem...

* Magdenau