Touha po citu

Touha po citu bytí.
Touha po citu, pocitu.

Touha otevřenosti.
Že jsem... tu,
touha po vytí.

Že stojím a vykročím.
Půjdu a cíl dostanu.

Touha po Bohu.
Že v naplnění poskočím
radostí.

Strach, že nevstanu.

Buď stále tu cesto!
Vždyť kráčím!
Ale nohy stojí.

Ano,
lapu Tě, chci Tě cítit.
Ty unikáš, přicházíš
a jedině mé já se bojí.

Že budu neustále na cestě,
ve skutečnosti usazen
že kráčím.

Blížit se a jazyk mít na vestě,
jím lapat tíživé pohnutí.
Cítit že jdu.

Že Tys tu a já na cestě,
že já na cíl nečekám.

Tys můj cíl, Tys má cesta.
Jediná!
Tak vykročím Tebou dále
a jen Ty víš kam.

Ano.
Půjdu v touze
po citu, pocitu přítomnosti.
A v předu bují křoví stále.

Vše co má, stojí tu
neustále.

Že zlato se tu taví,
hledá se plnost,
špatné se odděluje.

Jen ve mě brouk chrastí,
nakusuje
touhu po citu,
po Bohu.

I strach
že se nezmohu.

Tu je...Že si jak ještěr
zlato hrabu

vprostřed sluje.