RANÉ KŘESŤANSTVÍ JAKO PŘEDCHŮDCE SOCIALISMU?

RANÉ KŘESŤANSTVÍ JAKO PŘEDCHŮDCE SOCIALISTICKÉHO HNUTÍ?

MYTOLOGICKÁ VERSUS HISTORICKÁ ŠKOLA V SOVĚTSKÉM BÁDÁNÍ O JEŽÍŠOVI

Abram Ranovič se ve svém díle O prvotním křesťanství snaží dokázat, že křesťanství má kořeny nikoli historické, ve smyslu navázání na dílo (učení) historické postavy, ale mytické (Ranovič, 230). Tím křesťanství staví na roveň mýtů a nikoli mezi náboženství historická (např. islám). Co stojí za takovouto snahou?
         Ranovičova argumentace se opírá především o Engelsovu dataci Zjevení a charakter listů apoštola Pavla, které klade do konce 1. stol. n. l. Zjevení, Engelsem kladené do roku 68 n. l. (Ranovič, 231), vykládá jako výchozí bod, pro uvažování o křesťanství. Na základě takového zjištění dochází k závěru, že Zjevení je nejstarším křesťanským spisem, který nezná Ježíše jako historickou postavu, ale jako postavu „nadsvětnou“, mytickou (Ranovič, 232). V Pavlových listech, jak Ranovič píše, „se ještě neobjevuje snaha zasadit Ježíše a jeho pozemský život a činnost do nějakého konkrétního historického rámce“ (Ranovič, 233). Listy mají bohoslovecký ráz a nikoli historický. Ranovič vidí historicitu křesťanství jako konstrukt evangelijních spisů, které odrážejí tvorbu již etablovaného křesťanství 2. stol. n. l. Co se týče mimo biblických záznamů o křesťanech, argumentuje spisy Tacita, Flavia, Ignatia, Seutonia (a dalších), na základě kterých se nedá usuzovat jakákoli podoba křesťanství, kromě skutečnosti jeho existence a poznamenává, že „[p]ouze mytičností Ježíšovou se dá vysvětlit, že se ani jeden ze starověkých spisovatelů nezmiňuje o Ježíšovi“ (Ranovič, 234). Odmítá tak možnost datování počátků křesťanství na základě domnělého života zakladatele (tedy přímou návaznost mezi Ježíšem a pozdějšími dogmaty církve). Ranovič Ježíše pojímá jako „božstvo, které bylo později obdařeno lidskými rysy, pozemským životopisem“ (Ranovič, 230). Což je, pro srovnání, opačný pohled vůči bádání o historickém Ježíši, které vidí Ježíše jako kazatele, který byl posléze zbožštěn.
         V Ranovičově pojetí, které staví mimo jiné na religionistickém bádání Bedřicha Engelse, můžeme spatřit návaznost na snahu podpořit dělnické hnutí, které se jako křesťanství „zmocnilo mas přesně tak, jako se jich [...] zmocňuje socialismus“ (Hodovský, 80). Engels své pojetí dobře shrnuje ve svých Spisech: „V dějinách prvotního křesťanství je mnoho pozoruhodných styčných bodů s dnešním dělnickým hnutím. Stejně jako dělnické hnutí vzniklo i křesťanství jako hnutí utlačovaných: zprvu vystupovalo jako náboženství otroků a propuštěnců, chudých a bezprávných, jako náboženství národů porobených nebo rozmetaných Římem. Jak křesťanství, tak dělnický socialismus hlásají brzké vysvobození z otroctví a bídy; křesťanství hledá toto vysvobození v posmrtném životě na onom světě, na nebesích, socialismus je klade do tohoto světa, do přeměny společnosti. Obě hnutí jsou pronásledována a štvána, jejich stoupenci jsou dáváni do klatby a stíháni výjimečnými zákony, jedni jako nepřátelé lidského rodu, druzí jako nepřátelé říše, náboženství, rodiny a společenského řádu“ (Marx, Engels, 501).
         Jasně tak vysvítá touha ukázat rané křesťanství jako hnutí utlačovaného lidu. Odmítnutím jeho historicity je z něj destilována touha po odporu vůči útlaku mocných a aspekt náboženství pak feuerbachovsky zván „psychologickou iluzí“. Tato iluze pak může být rozkryta a ona touha využita v socialistickém hnutí. Jak píše Marx: „Náboženství je povzdech utlačeného tvora, cit bezcitného světa, duch bezduchých poměrů. Je to opium lidu. Zrušit náboženství jako ilusorní štěstí lidu znamená žádat jeho skutečné štěstí“ (Marx, 7). Ranovič takovou argumentací též odsouvá kořeny křesťanství na pozici „bájí a smyšlenek“, které neobstojí před materialistickým světonázorem, pěstovaným (nejen) v sovětském myšlení. Takto však je možné takové hnutí, hájící si své místo pod sluncem využít jako podporu marxistického vidění světa – boj utlačovaných vůči svým utlačovatelům s vyhlídkou časů, které budou znamenat spravedlivou distribuci životních zdrojů, tedy (v marxistickém pojetí) osvobozeného člověka. Ranovič se svým textem snaží dokázat, že rané křesťanství, které bylo hnutím odporu s nejednotným učením, tak samo svědčí o svém počátečním stupni vývoje, neboť se „neobjevilo v hotové podobě, právě tak jako Světové impérium, jehož fantastickým odrazem a doplňkem bylo [...]“ (Ranovič, 238). „Energie“ počátků křesťanství, která byla využita pro budování moci onoho „Světového impéria“, tak může posloužit (odhalením jeho kořenů) i k jeho sesazení.
Christian_Socialism_Anarchism.svg.png
MARX, KAREL, Ke kritice politické ekonomie, Praha:  SNPL 1953, s. 7.
MARX, KAREL, BEDŘICH ENGELS, Spisy, sv. 22, Praha 1967, s. 501.
HODOVSKÝ, IVAN, „Bedřich Engels a problém náboženství“, in Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, B, Řada filozofická, 1982, roč. 31, č. B29, Brno: Masarykova univerzita 1982, s. 80-83.
Zdroj ilustrace: Wikipedie (Christian_Socialism_Anarchism.svg)
vytvořeno 2018, vloženo 13. 3. 2020
25.03.2020 09:50:15
Tomáš Kadlec
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one